Košík
0
0,00 Kč
Anna Malinová
Datum narození: *28. 10. 1990
Aktuální bydliště: Slaný
Motocykl: Yamaha R6 (2012), Suzuki RMZ 250 (2009)
Jaké byly moje začátky: U mě vše
začalo na louce za vesnicí, když mi bylo asi 13. Předtím jsem jezdila na
koních. Kluci co jezdili na motorkách, tak mě hecovali, ať se projedu ke stromu
a zpět, že na tom nic není. Dodnes si pamatuju, jak jsem se celá nadšená a
roztřesená vracela zpět, vysmátá, že jsem to zvládla. A pak jsem zabrzdila
přední brzdou na blátě – a už jsem ležela!
Začátky nebyly ideální, ale neodradilo mě to.
Po čase jsem začala jezdit jako spolujezdec a adrenalin s rychlostí
mě naprosto pohltily. Ve 21 letech jsem se odhodlala jezdit sama na sportovní
motorce. Měla jsem z toho vždy respekt – tehdejší přítel měl Suzuki GSX-R
750 SRAD, která váží kolem 200 kg, zatímco já měla sotva 50 kg. Ale hecla jsem
se a vyrazili jsme. Hodně jsem s ní bojovala, rozjezdy a brzdění mi dávaly
zabrat a nejednou jsme při zastavování lehli. Časem jsem si pořídila R6 a to už bylo úplně jiné svezení.
Pak ale přišla vážná nehoda v provozu, která mě na víc než rok
vyřadila z běžného života. Ani na chvíli mě ale nenapadlo, že bych se vzdala motorek. Po
uzdravení přišla nová šance – přítel mě vzal na závodní okruh a já hned věděla,
že tohle je ono. Už jen být v depu – ta atmosféra, burácení motorů, vůně
benzínu… úplně mě to pohltilo.
Ze začátku jsem jezdila s přítelem jako podpora při jeho závodech a
trénovala na malých okruzích. Pořád jsem se ale chtěla zlepšovat, pracovat na
stopě, jízdním stylu a rychlosti. Když to finance dovolily, začala jsem jezdit
i na velké okruhy – a tam jsem se zkrátka našla. První jízda na velkém dromu byla katastrofa. Když jsem přijela do stanu v depu, tak jsem brečela
- vůbec jsem nevěděla kudy mam jet, a to mě navíc vodil můj přítel. Stejně jsem
nebyla schopna za ním jet a držet stopu. Oproti malému okruhu to bylo moc široké.
Byla jsem úplně ztracená. Druha jízda už
byla ale naštěstí lepší a nakonec se z toho stala tak trochu
závislost. Díky příteli, který má spoustu okruhových zkušeností a dělá
instruktora, jsem se naučila nejen základy, ale nakonec se pustila i do závodění.
Z koníčku se stal životní styl. První závod mám dnes už trošku v mlze.
Asi z nervozity, kterou jsem tehdy měla. Fakt mi bylo špatně před startem, a to se mě drží do dnes, i když ne v takové míře naštěstí. Bylo to v Mostě
a dojela jsem na 4.místě mezi holkama. Měla jsem velkou radost a dost mě to
namotivovalo. Díky motorkám jsem začala znovu makat na fyzičce, bez které se
závodění neobejde a poznala spoustu stejně "postižených" lidí.
Nikdy by mě
nenapadlo, že to dotáhnu až do závodního týmu, i když to byl můj tajný sen –
stejně jako patřit u nás mezi nejrychlejší ženy na okruhu.
Dosavadní nejlepší úspěchy:
- Šampionát Yamaha Dunlop Cup v rámci DFRA:
4× celkové 1. místo – Master Miss
2× 5. místo – Master 600
Celkové 10. místo – Master 600 - Královna Mostu 2024
- 2. místo – Dymokury Supersport B
- Čas v Brně: 2:14,0
Cíle:
- Zlepšovat časy, sbírat zkušenosti a užívat si to
- Zúčastnit se Alpe Adria
- Dlouhodobý cíl (třeba jednou :D) – mistrovství světa žen
- A uvidíme, co přinese rok 2025 v road racingu J
Životní motto: Žádné životní motto vyloženě nemám, ale když se ohlédnu zpět, připomenu si, čím vším jsem si prošla a kde jsem teď, tak mi hlavou běží- Nikdy nevíš, kam Tě život zavede!